Pojďte pane, budeme si hrát!

Tento večerníček jsem měla moc ráda a vlastně stále mám. Teď už vím, že mám. Jakmile žena dospívá a všechny šatičky pro panenky jsou jí malé, z jakýchkoli důvodů, přestanou ji nějaké večerníčky zajímat. Dětskou fantazii, spontánnost a hravost přebijí velké sny o velkých dámách. Proč zbytečně a hlavně vědomě opouštíme svoje vnitřní dítě, které nás tolik obohacuje a podněcuje naši intuici a tvořivost?

Důvodů je několik. 1. vyrosteme a staneme se velkými s profi levou mozkovou hemisférou. 2. zapomeneme, že jsme někdy byli malými dětmi a měli jsme své dětské sny. 3. veškerou minulost jsme pohřbili a teď si už jen vytváříme zářivou budoucnost. 4. máme strach.

Z čeho asi tak můžeme mít strach? Strach, že nic neumíme a nikdy jsme nic neuměli, tak proč by to mělo být najednou jinak. Strach, že když něco začneme, tak se něco stane a stejně to nezvládneme dokončit, tak proč se o něco snažit. Strach, že se ztrapníme před svými kamarády a blízkými. Strach, že se zase budeme cítit špatně a mít na sebe zlost, že jsme nanic a k ničemu. Cítíte, kolik záporných slov jsem použila v tomto odstavci? Jak to na vás působí?

Existuje několik "kouzel", jak těmto myšlenkám předejít. 1. věřit si a za nic se slovně netrestat. Posílíte tím svoje sebevědomí a bude z vás vyzařovat nádherný oslnivý proud energie. 2. nebránit se změnám, ne každá změna je špatná. 3. opustit svoji mysl a přesunout se do srdce.

Vnitřní dítě je v každém z vás, i když jste ho už dávno opustili. Uvolněte se, nespěchejte, zastavte svoji mysl a nechte proudit energii a lásku celým svým tělem. Tak se k vám dostane inspirace a chuť něco nádherného vytvořit, ukázat světu, že jste stále těmi čistými bytostmi, které jsou jedinečné, milující a milované.